VAĎÁK THEORY PART 2
Valentýnin pohľad
Vadim si už opět dělá reklamu, měl na sobě tričko se svým logem. Fakt mi to přijde špatný až ubohý, že si musí takhle dělat reklamu. Jak kdyby si fanoušci nekupovali věci z jeho merchandisu. Jen jsem nad tím pokroutila hlavou a dál jsem vybalovala věci do prodeje. Přišel k nám, "čau holky, jak se máte?" Široce se usmál. Anička se s ním hned začala bavit. Jen jsem ji poklepala po rameni, "jdu pro další věci." Šla jsem na vzduch. Nedokážu být ve Vadimový blízkosti. Ne, potom co mi udělal. Pořád mi říkal, jak moc se mu líbím a jak mě miluje. Já sprostá jsem mu to všechno věřila. No, on pořád lezl jako pes za sukni jiný holky. Vlastně jiných. Nikdy jsem si nemyslela, že je takový... Moc mě zklamal a nevím, jestli mu to budu moct někdy odpustit.
Vyšel za mnou Markus, "potřebuješ s tím pomoct?" Nečekal na odpověď a
rovnou vzal poslední krabici z auta. "Něco ti je Valy? Jen mi neříkej, že je v
tom opět Vadim." "Kdo jiný..." Šli jsme dovnitř. "Já ho snad snesu ze světa,
jestli se budeš kvůli němu dál trápit. Nebo mu nejmíň spočítám dny, cos nebyla
schopná pracovat." "Nech to být," mávla jsem nad tím rukou. Ano, Markuse to už
taky štve a pořádně. Když jsem na to Vadimovi přišla, téměř celý týden jsem
nemohla pracovat. Teda jako byla jsem v práci, ale ty fotky stáli akorát tak za
velký... kulový. Markus měl nějakou poznámku, vůbec jsem nevnímala. "Valy, ty seš
opravdu zamilovaná," zasmál se Markus. "Dle čeho soudíš?" Viděla jsem, jak
Vadim zbystřil všechny své smysly.
"Vůbec mě neposloucháš... Ann můžeš jít pomoct u vchodu?" "Už jdu." Podívala jsem se na Markuse, jestli to myslí fakt vážně. Jen pokrčil rameny a dál vybaloval věci na stůl. Vadim se pořád přilbě usmíval a seděl na stole.
Pomsta má být sladká, ne?! Tak kluk si užije srandu. "Valentýno, až bude promítaní můžeme jsi promluvit?" Ignorovala jsem ho. "Valentýno, ty seš fakt mimo." Skrývala jsem úsměv. "Musíš použít heslo... Karel!" "Co?!" Otočila jsem se na Markuse, co to sakra mele. "Vidíš, Vadime," zasmál se. Došlo mi to až po chvilce. No, co?! Je pondělí ráno. Spět k situaci. Markus mé čím dál tím víc nutil k tomu, abych šla za Kovym. Kovy nebo-li Kájo je něco jako můj kamarád pro všechno. Ne jednou mě už "zachraňoval" před dotíravými "nápadníky." Jen aby neměl holku. Doufám, že ne. "Jaký Karel, hm Valy?" "Nestarej se!" "Jo, tak slečna se bude hrát na drsňačku." Tohle byl snad můj nejlepší herecký výkon. Naštěstí musel jít ode mě pryč, protože začali pouštět lidi dovnitř.
Ani na vteřinu jsem se nezastavila a Monikou ve stánku dokud nezačal
program. Pár minut po začátku přišel za mnou Martin - Ati."Valy, mohla bys jít
fotit dovnitř? Jirka všechno nestíhá." "Jasný, jen mi dej chviličku." "Okej,"
odešel zpátky. Já jsem se konečně dostala na toalety. Že jsem se dala na tohle
přemluvit. Vešla jsem do sály, kde se promítali filmy. Jirka mi jen strčil do
rukou foťák, "foť všechno, co myslíš." Pjay zrovna uváděl prvního youtubera.
Alespoň přes promítaní jednotlivých videí, jsem si sedla na schody. Zrazu se
vedle mě objevil Vadim. "Slečno, nemáte náhodou fotit?" Myslela jsem, že ho
zabiju.
"Buď
zticha." Na potvrzení se ozvalo z hlediště docela hlasité, "pšt!" Jen se
zasmál. "Tak kdo je ten Karel?" Zrovna bylo na plátně Kovyho video. Fajn, za
tohle mě zabije, ale chci se zbavit Vadima. Nádech-výdech, "máš ho zrovna před
sebou." "Cože?" ˇPověděl hlasitěji. "Pšt!" Opět se ozvali lidi v hledišti.
"Ty chodíš s Kovym, jo? A to ti mám jako věřit?" "Jako myslíš." Video už bylo u konce, tak
jsem sešla ze schodů. Karel stál opřený vedle dveří do zákulisí. Opřela jsem se
vedle něho. "Zachráníš mě, že jo?" "Kdo je to teď?" Ani se na mne nepodíval. "Vadim."
Řekla jsem s velkou naději, aby mě neposlal do háje. "Oukej," dal mi ruku
kolem ramen, "ale nečekej zázraky, Valentýnko." Jen jsem se usmála, "nemožný
hned, zázraky do tří dnů." Zasmál se i Kájo. "Dávno jsme to nekoukali." Jemně
jsem přikývla.
Všechno skončilo a Kájo mě schválně čekal, tak aby nás viděl Vadim. Fanoušci už byli dávno pryč, takže nic nehrozilo. "Konečně lásko," obejmul mě a políbil na čelo. Opětovala jsem mu obětí. Vadim tomu pomalu začínal věřit, usuzuju z jeho výrazu v tváři. Abych ho v tom utvrdila, políbila jsem Karla na rty. Jen se usmál do polibku, "takhle veřejně, jo?" "Proč ne," taky jsem se usmála. Odvezla jsem Karla domů a domluvili jsme se, co a jak, kdyby mu psal Vadim.
Mezi jednotlivými dny akce Youtubeři v kinech, byl nějaký sportovní den s Fakeerama. Samozřejmě byli jsme tam i lidi od Markuse, takže já taky. Povídala jsem si s jedním klukem od Fakeera a občas se mě dotknul na ruce. Ale jenom na přátelský. Když, kde se vzal, tady se vzal, byl při nás Kájo. "Promiň, na chvilku si ji půjčím." Šli jsme dál od toho kluka a blíž je stanu, kde byli youtubeři. "Kdo to je?" "Kluk od Fakeeru?!" "A proč na tebe šahal?! Víš, že nemám rád, když mi na tebe někdo sahá..." Právě kolem procházel Adam - Vidrail. Určitě to řekne Vadimovi. "Vždyť se nic nestalo." "Že ne?! Nesnáším, když mi někdo sahá na vlasy, jídlo a tebe. Takže stalo se až moc." Políbila jsem ho na tvář, "nezlob se, lásko," pohladila jsem ho po rameně. "Tak jo, ale už to nikomu nedovol." "Nedovolím, ani tobě?" "Já můžu... seš má holka." "Noo..." odešla jsem. Musím přeci pracovat. Později jsem měla volno. KONEČNĚ!
Kluci - Karel, Vadim a Martin - se o něčem bavili. Posadila jsem se, tak abych je slyšela. Chci být přeci v obraze, ne? Vadim měl jako vždy trapný poznámky. "Jak se má Valentýna?" Přehodil celkem zaujato Karlovým směrem. "Proč se ji to nezeptáš sám?" Začal se smát Martin - Jmenuji se Martin. "Nevíš, že chodí spolu?" "Kdo jako?" "Já a Valentýna." Řekl se vším sebevědomím Karel. "Och," zahihňal se Martin, "promiň. To se ti jak povedlo? Vždyť Valy pošle do čerta i toho nejchtěnějšího kluka." "Tím myslíš sebe, Marťo?" Zavtipkoval, kdo jiný než Vadim. "Jako, víš kolik, mi píše holek, že se mnou chtějí na rande?!" Ohradil se Martin. "Martine," Vadim mu dal ruku na rameno a mluvil vážným hlasem, "průměr 13 nebo 60+, že jo?" "Ne?!" "Nezapírej, stejně to víme," poplácal ho po rameni. "Debile," odešel od nich. "Tak jo... seš si vědom i s ní, že vám to nežeru." "Proč jako?" "Valentýna je na jiný kluky, než si ty, Kájo. Nic ve zlém." "Co tím myslíš?!" Klid, kluci rvačku tu nechci. "Ty vaše pusinky jsou tak průhledný." A dost! Já se Vadima snad nikdy nezbavím, nebo co?! Přišla jsem k nim a propletla si prsty na rukou s Kájou. "Děje se něco, kluci?" "Kde ses mi toulala celý odpoledne?" "Kde bych měla být než ve stánku." "Nebylas tam." "Nežárli." Políbila jsem ho na rty, ale teď už doopravdy. Nevinné polibky jsou pro Vadima nic. Odtáhla jsem se od Káji. Vadim jen tupě koukal před sebe. Musela jsem potlačit úsměv. Nejraději bych se z chuti zasmála, ale nemůžu. "Ehm," odešel od nás se sklopenou hlavou. Opřela jsem se o Karla a začala se smát. On to taky nevydržel. Nemohli jsme se přestat smát. Vadim se nám vyhýbal zbytek dne a všechno bylo fajn.