VAĎÁK THEORY PART 3

Valentýnin pohľad

Aby se neřeklo, v pátek po promítaní se domluvil Karel s Martinem, že se vyklidí z pokoje na pár hodin. Hodili jsme nějaký selfíčka na instagram, zkoukli film a dělali si srandu ze všeho. Karel se celý film hrál s mými náramkama, takže mi je hezky zamotal. Aspoň budu mít co dělat až se budu nudit.

"Valy já bych to dneska zaklincoval." "Ještě je moc brzo." "Nemyslím, že bychom se "rozešli," ale pořádně to vypeckovat. Hele, Vadim nás dost řeší s Martinem tak ať nám to konečně zhltne." "A jak si to představuješ?" "No... kdyby si zůstala tady? Oblíkneš si mé tričko, rozcucháme vlasy, a když se ke mně malinko přitulíš... máme vyhráno a pak to budeme udržovat pusinkami. Co ty na to?" "Ale já hrozně brzo vstávám a ty se můžeš klidně vyspat a Martin taky." "Mě neřeš, já když jsem unavený tak mě nic nevzbudí a Martinovy můžeš střílet u hlavy z děla a ani ho nehne." "Tak dobře..." Lehli jsme si do postele a Kája mne obejmul. "Dobrou noc," cítila jsem, že mi dal drobný polibek do vlasů. "Dobrou." Ani nevím jak, zaspala jsem.  

Kája už poklidně dýchal, když přišel Martin v dobrý náladě. Jen jsem se nenápadně víc přitulila ke Kájovi, aby neviděl, že se směju. "Kde sakra je?" Očividně něco hledal a byl u toho vtipný. "To se Váďo potěší." Zaregistrovala jsem jen probliknutí světla. Počkat! On si nás vyfotil?! Skvělý! Zajásala jsem v duchu. 

 Ve čtyři mi začal zvonit budík. Jak jsem se otáčela, abych ho vypla, vzbudil se Kája. "Co jo?!" Řekl rozespale. "Spi." "To už jsou čtyři?!" Pevněji mě obejmul, "nechoď. Při tobě se tak dobře spí." Položil si hlavu na mé rameno. "Kdo vám přichystá šou?!" "Ne-e, oni to zvládnou i bez tebe." Už jsem se vážně vyhrabala z postele. Sbírala jsem své věci a Kája se posadil na posteli. "Vyspi se," usmála jsem se na něj a dala mu jemnou pusu na rty, "pa." Přešel mi po vlasech, "ahoj." Celý čas jsme mluvili šeptem, abychom náhodou nevzbudili tu blonďatou hlavu. 

Popravdě? Nejradši bych zůstala spát dál. Jedu na plno pomalu 24 hodin od pátku do neděle a do toho mám ještě i jinou práci, kterou Markus nemohl přeložit nebo zrušit. Jsem unavená z toho všeho ale dneska je předposlední den, tak to musím vydržet. 

Přišla jsem k nám na pokoj. Holky ještě spali. Položila jsem si věci na mou postel a šla rozsvítit velký světlo. "Holky!!!" Zařvala jsem na ně, aby se probudili. Mám zkušenost, že jemný zacházení je nevzbudí. "Jdi pryč," Anička se otočila ke zdi. Nebudou spát a já makat. To tedy ne. Zlomyslně jsem se v duchu zasmála. Vzala jsem mobil a pustila elektro house.  

Nechala jsem to puštěný a zalezla do koupelný. Ve sprše jsem si prohlížela sociální sítě. Jindy na to nemám moc času, proto jsem si taky pořídila vodotěsný mobil. Vyšel mě na víc, než jsem ochotná investovat do mobilu, ale budíš. Našla jsem na instagramu příspěvek od Vadima. Byla to naše společná fotka ještě z doby, kdy jsme spolu chodili. Neuvědomujeme si, co máme, dokud o to nepřijdeme... já udělal jednu hloupost a zachoval se, jak debil teď mi to dává jedna osoba vyžrat každý den #lostlove #sešdebil #nezapomenu. Měla bych mu to už odpustit. Pomyslela jsem si. "Ne! Valentýno!" Okřiklo mě podvědomí. "Dvakrát do ty samý řeky nevstoupíš," dodalo. Musela jsem to přijat. Nesmím mu znovu padnout do náruče. Vypla jsem vodu a vylezla ven. Oblékla se, osušila si vlasy a jemně nalíčila. Holky už mezi tím horko-těžko vstali. Teda jen některé, protože jak jsem zjistila, všechny byli s Martinem a Vadimem dolu v baru. To bude zase den.

Na skoré snídaně to jistí jedině KFC. Nemusím moc takové jídla a už vůbec ne v šest ráno ale jiná možnost není. Nakolik v sedm už musíme makat. Lidi pouštějí až od 10, no v tomhle "kině" budeme muset hodně improvizovat tak proto začínáme tak brzo. 

Všechno šlo ku podivu až moc hladce. Markus se nejspíš dobře vyspal, protože měl dobrou náladu a na všechny se usmíval. Už dávno nebyl takhle milý. Na několik vteřin se tady objevila mě neznáma zrzka a Markuse v tu chvíli nebylo. Že by ona byla za tou dobrou náladou?! Srazu mě někdo obejmul zezadu. "Něco sis u mě zapomněla," zašeptal mi Karel. "Mě z tebe jednou klepne, jestli mě nepřestaneš takhle po ránu strašit." Zasmáli jsme se oba. "Nechybí ti náramek?" "Ty si mi je tak zamotal, že jsem si toho ani nemohla všimnout." "Ukaž," připnul mi ho na ruku. Netuším, odkud se tady vzal Martin - Ati. Ještě včera nám psal, že sotva může mluvit a má horečky. "Čau, nevíte kde je Markus?" Měl, neskutečně, zachraplej hlas. "Nevím, někam šel i s původem své dobrý nálady." "Jo tak... a kdo to má místo něj?" "Možná ti umím pomoct i já."

 "Počkej, něco si mi slíbila, Valy." Martin se podíval na naše spojené ruce. "Nemusíš žárlit, Kájo," zasmál se a zvednul ruce před sebe, "já ti ji pohlídám před ostatníma." "No, dobře... ale ne moc dlouho." "To ti neslibuju," šli jsme dozadu, kde nechal Markus všechny papíry k promítaní. Nakonec, Martin přeci jen bude na šou, není to tak strašný ale podepisovat ani fotit se nebude.